Netoxická domácnost u onkologických pacientů: má to medicínský smysl?

Tento článek je odborný a vznikl ve spolupráci s klinikou OnkoCare.

V posledních letech roste zájem o tzv. „netoxickou domácnost“. Tento pojem bývá někdy spojován spíše s alternativními přístupy, nicméně při bližším pohledu má své opodstatnění i v kontextu klasické medicíny, toxikologie a onkologie.

U pacientů s nádorovým onemocněním totiž hraje roli nejen samotná léčba, ale i celková expozice xenobiotik (látek, které jsou tělu cizí), která musí být metabolizována a následně eliminována.

Běžné čisticí a prací prostředky obsahují látky, které mohou být biologicky aktivní:

  • tenzidy (surfaktanty, tedy odmašťující a pěnící složky)
  • syntetické vůně („fragrance“ směsi)
  • ftaláty (často používané jako změkčovače či ustalovače vůní)
  • konzervanty (např. isothiazolinony)
  • těkavé organické látky (VOC, látky snadno se odpařující do vzduchu)

Tyto látky vstupují do organismu zejména inhalací (vdechnutím) a dermálně (přes kůži). V interiéru může být koncentrace některých VOC dokonce vyšší než ve venkovním prostředí.

Co se děje v těle: proč záleží na celkové chemické zátěži

Když mluvíme o kontaktu s chemickými látkami z prostředí, je důležité si uvědomit jednu věc: tělo je musí zpracovat.

Většina těchto látek (tzv. xenobiotik) se odbourává v játrech. Ta fungují jako hlavní „filtr“, který zajišťuje jejich přeměnu a následné vyloučení z organismu.

Tento proces probíhá ve dvou navazujících krocích. V první fázi dochází k přeměně látek pomocí enzymů, při které mohou vznikat i reaktivní meziprodukty. Ve druhé fázi se tyto látky dále upravují tak, aby byly pro tělo rozpustné a mohly být bezpečně vyloučeny.

Za běžných okolností je tento systém velmi efektivní. Problém ale nastává ve chvíli, kdy je organismus dlouhodobě vystaven vyšší chemické zátěži nebo je jeho kapacita snížená.

V takové situaci může docházet k nerovnováze mezi jednotlivými fázemi odbourávání. Výsledkem je, že se v těle mohou hromadit reaktivní látky, které zvyšují oxidační stres a přispívají k buněčnému poškození.

Právě proto dává smysl uvažovat o tom, kolik „zbytečné“ zátěže organismu přidáváme prostředím, ve kterém trávíme většinu času.

Specifika onkologických pacientů

Onkologičtí pacienti mají často:

  • zvýšený oxidační stres (vliv nádoru i léčby)
  • změněnou funkci detoxikačních drah (očistných procesů těla)
  • farmakoterapii (léky) metabolizovanou přes stejné enzymové systémy (CYP450)

Současně existují důkazy, že některé environmentální chemikálie mohou ovlivňovat:

  • hormonální signalizaci
  • buněčnou proliferaci (množení buněk)
  • epigenetické mechanismy (procesy ovlivňující čtení genů)

Proto má smysl minimalizovat zbytečnou expozici. Nikoliv z obavy, ale jako součást komplexní péče.

Netoxická domácnost: racionální přístup

Z medicínského pohledu jde o redukci zbytné chemické zátěže.

Doporučení:

  • preferovat produkty bez parfemace
  • omezit aerosolové formy (spreje)
  • volit prostředky s transparentním složením
  • minimalizovat kombinaci více čisticích prostředků
  • zajistit pravidelné větrání

Tyto kroky mohou přispět ke snížení expozice VOC a dalším látkám, které ovlivňují kvalitu vnitřního prostředí.

Co si z toho odnést?

Netoxická domácnost není o extrémech ani o snaze odstranit z prostředí úplně všechno. Dává smysl ji vnímat jako způsob, jak snížit zbytečnou chemickou zátěž, se kterou se organismus musí každý den vyrovnávat.

U onkologických pacientů může mít tento přístup své místo jako podpůrné opatření, které doplňuje samotnou léčbu a pomáhá vytvářet stabilnější a šetrnější prostředí pro regeneraci.

Nejde o dokonalost, ale o vědomá rozhodnutí v běžných situacích, jako například jaké produkty doma používáme, v jakém množství a jak s nimi pracujeme.

V praxi tak platí jednoduchý princip: čím nižší zbytečná zátěž, tím větší prostor má organismus pro adaptaci a zvládání náročných situací.

Literatura:

  1. World Health Organization. WHO guidelines for indoor air quality: selected pollutants. Copenhagen: WHO Regional Office for Europe; 2010.
  2. Endocrine Society. Endocrine-disrupting chemicals: an Endocrine Society scientific statement. Endocr Rev. 2015;36(6):E1–E150.
  3. Biotransformation – základní principy metabolismu xenobiotik. Viz např. Parkinson A, Ogilvie BW. Biotransformation of xenobiotics. In: Casarett & Doull’s Toxicology.
  4. International Agency for Research on Cancer. Agents classified by the IARC Monographs. Lyon: IARC; průběžně aktualizováno.

ONKOCARE: Centrum ucelené péče pro onkologické pacienty

Každý rok je v České republice diagnostikováno více než 90 000 nových případů rakoviny. Tisíce lidí vedle náročné léčby prožívají silný stres, úzkost a nejistotu. Přesto se značná část z nich nedostane k odborné psychologické ani podpůrné péči, kterou by nutně potřebovala.

Právě z potřeby vytvořit bezpečný, odborný a lidský prostor vzniklo centrum ONKOCARE. Toto pražské pracoviště, které navazuje na 16 let praxe organizace Rehafit, o.p.s., doplňuje standardní zdravotní péči a reaguje na dlouhodobé fyzické, psychické i sociální dopady onkologického onemocnění.

Odborný a multidisciplinární tým tvoří fyzioterapeuti, psychoterapeuti, lékaři, specialisté na pohybovou terapii i nutriční specialisté. Společně se zaměřují zejména na:

  • specializovanou fyzioterapii a pohybovou terapii pro onkologické pacienty
  • rehabilitaci po chirurgické, chemoterapeutické a radioterapeutické léčbě
  • řešení únavy, bolesti, lymfedému a dalších funkčních omezení
  • psychickou podporu a stabilizaci klientů i jejich rodin

Péče je vždy individuálně plánována s ohledem na konkrétní zdravotní stav, fázi onemocnění a osobní cíle klienta.

Hlavním cílem centra je podporovat kvalitu života pacientů v průběhu léčby i po jejím ukončení a pomáhat jim vracet se k co nejvyšší možné míře soběstačnosti, vitality a vnitřní stability.

Sdílejte článek

Comments (0)

There are no comments on this article. Be the first to leave a comment!

Write a comment

Note: Comments must be approved before publication.